Dlouhé měsíce intenzivní práce mají za sebou žáci a pedagogové hořických základních škol, jež téměř půl roku spojovalo velké společné téma - SVOBODA. Co nám dává a co naopak bere? Jak se za posledních třicet let změnil život obyčejných lidí? Před třiceti lety jsme si vydobyli svobodu, ale jak je to dnes? Udrželi jsme si ji a umíme s ní vhodně naložit? A má nějaké hranice?
Právě hranice byly tím, co jsme chtěli během projektu překročit, nabourat... A tak poté, co nás město Hořice požádalo o účast na přípravě připomínkových akcí k výročí 17. listopadu, domluvili jsme se a spolupráce mohla začít. Společný projekt ZŠ Na Habru, ZŠ Hořice, Komenského a ZŠ Na Daliborce jsme nazvali zdánlivě prostě - SVOBODA. Záhy jsme ale zjistili, jak velký potenciál v sobě slovo svoboda skrývá. A pustili se do práce... „Setkávání s kolegy a vzájemné poznávání ostatních škol, jejich žáků a pedagogů bylo pro mě na celém projektu snad vůbec tou nejvíce obohacující zkušeností,“ popisuje jedna z iniciátorek celého projektu Mgr. K. Lhotová ze ZŠ Na Habru. „zhodnocení ZŠ Hořice, Komenského“ „zhodnocení ZŠ Na Daliborce“.
A jak to vlastně celé probíhalo? Co všechno hořické děti v průběhu podzimních měsíců společně prožily? Bylo toho skutečně dost. Ti nejmenší si užili společně strávený čas při retrohrách, které pro kamarády ze ZŠ Hořice, Komenského a ZŠ Na Daliborce uspořádali druháčci ze ZŠ Na Habru pod vedením paní učitelky J. Zapalačové. Děti tak měly možnost připomenout si hry z dob jejich rodičů a prarodičů a užít si společně strávený čas na čerstvém vzduchu, bez mobilů a tabletů. „Přímá řeč děti?“
Další ze společných akcí byla realizovaná výstava a retrokvíz, které připravili na ZŠ Hořice, Komenského. „Myšlenka udělat retro ukázku pro ostatní žáky jiné školy byla určitě kreativní a konečně jsme viděli, jak žili naši rodiče nebo prarodiče. Viděla jsem, co měli a jak to fungovalo, a hned se mi vybavila věta mamky: Važ si toho, co máš, my tohle nikdy neměli,“ popisuje návštěvu žákyně 9. třídy ZŠ Na Habru. „Mně se program velice líbil, protože to bylo edukativní a přineslo mi to hodně nových informací. V té době bych žít nemohl,“ doplňuje její spolužák Matyáš.
Výstavku pro děti navštěvující školní družinu si pak připravila ZŠ Na Daliborce, a tak i ti nejmenší měli možnost podívat se, s jakými hračkami si hráli a jaké oblečení tehdy nosili jejich rodiče nebo prarodiče. Zároveň měli příležitost k dalšímu vzájemnému potkávání se.
Všechny základní školy se podílely také na přípravě tematické výstavy v hořickém kině, kterou zde mohla obdivovat široká veřejnost, zástupci města i účastníci konference z partnerských měst u příležitosti akce 30 let svobody. Na tuto konferenci byly všechny školy přizvány, a mohlo tak dojít k dalšímu vzájemnému setkávání se a sdílení poznatků. Zvláště při slovech o vzájemné úctě a respektu mezi lidmi z úst jednoho z řečníků jsme si znovu uvědomovali, jak křehkou může svoboda být a jak málo někdy stačí k tomu, aby byla narušena.
Výstava ve foyer kina by se nemohla uskutečnit bez inspirativních besed, které pro žáky připravily pracovnice Městské knihovny Hořice, kterým touto cestou mnohokrát děkujeme. Besedy se staly odrazovým můstkem pro další počínání hořických školáků, když nad knihami Pavla Čecha, Petra Síse a Renáty Fučíkové zjišťovali, že každé A má své B, stavěli a bourali symbolickou zeď a hledali příčiny a souvislosti v našich novodobých dějinách od 2. světové války až po 90. léta 20. století. Načerpané informace i vlastní pocity pak přenesli do svých děl, která ozdobila prostory kina.
Vrcholnou akcí této spolupráce bylo společné setkání žáků všech tří základních škol před radnicí se zástupci města, panem starostou Alešem Svobodou a paní místostarostkou Janou Bouzkovou. Zde děti z jednotlivých škol předaly panu starostovi (příznačně Svobodovi) symbolický klíč. Další klíče si pak vyměnily mezi sebou. Haberští deváťáci vyrazili do ulic a klíče ke svobodě rozdávali veřejnosti. „Na rozdávání klíčů svobody, které jsme sami vyrobili, se mi líbilo, že někteří lidé se dokázali i rozpovídat o svobodě. Hodně mě překvapilo, že se každý ptal, kolik peněz za klíče chceme, a to, jak se pak divili, že je to zadarmo. Vždyť za všechno platit nemusíme, ale lidé si už zvykli za vše platit...,“ popisuje své pocity z rozdávání klíčů žákyně 9. ročníku ZŠ Na Habru Lenka Hájková. Žáci šestých a sedmých tříd všech základních škol se po předání klíčů rozešli na prohlídku škol ostatních a završili tak půlroční projektové úsilí. „Přímá řeč dětí o návštěvě“
Teď už všichni víme, co je to svoboda a jakou má hodnotu. Víme, že s sebou nutně nese i určitou zodpovědnost. Víme, jak křehká může být a že je potřeba ji chránit a pečovat o ni. Už jsme k ní dostali klíč. Jaké dveře jím ale otevřeme a co se za nimi bude skrývat, to už je na každém z nás. Přejme si, ať je naše svobodná cesta co nejkrásnější. Važme si svobody a nezapomínejme na to, že svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.
